Eurolanche

Eurolanche vyzpovídal Calvina Pickarda

Dvacetiletý Calvin Pickard je dokonce řazen jako vůbec nejzářivější mladík mezi brankáři tlačících se na pozici Jeana-Sebastiena Giguerea. Celkem čtyři roky strávil v juniorce v týmu Seatlle Thunderbirds, kde působil od roku 2008 do 2012. V každém z ročníku odchytal alespoň 62 utkání. Bohužel do play-off se s týmem podíval pouze jednou, a to v první sezoně. Ve vyřazovacích bojů si připsal pět startů.

Rodák z Winnipegu reprezentoval Kanadu na mezinárodním turnaji hráčů do osmnácti let. V roce 2011 poprvé nakouknul mezi profesionály, když se postavil dvakrát do branky v základní části v dresu Lake Erie Monsters. Pickard podepsal se současným klubem tříletý vstupní kontrakt. Právě on a Fin Sami Aittokallio jsou největšími nadějemi organizace a současně největšími adepty na pozici gólmanů v Lake Erie.

• Aittokallio: Chcem byť jednotkou v AHL

Calvine, ve všech čtyřech sezonách mezi juniory jsi prohrál více utkání než vyhrál. Čelil jsi spoustě střelám, přesto tvoje úspěšnost nikdy neklesla pod 90%. Necítil ses tak někdy jako Patrick Roy? On měl před vstupem do NHL taky těžké časy.

Hrát za Seattle byl zážitek asi jako horská dráha. V mém prvním roce jsme měli velmi dobrý tým a dalo se říct vítězný tým. Ale v následujících třech letech jsem prohrál více duelů než vyhrál. Byla pro mě ale skvělá zkušenost mít možnost po celou dobu chytat spoustu střel. Samozřejmě někdy to bylo frustrující, ale já se stále soustředil na sebe, snažil jsem se eliminovat moje chyby a soustředil jsem se čistě na své zákroky. Když se ohlédnu zpět, mohu říct, že jsem zde prožil čtyři skvělé roky. Byl jsem draftovaný, podepsaný a následně jsem tu prožil krásnou část své kariéry.

V sezoně 2009/2010 jsi vyhrál jen 16 ze 62 zápasů. Tvoje úspěšnost zásahů ale byla 91,4% a ty jsi byl jmenován do prvního All Star týmu. Můžeš nám popsat tento ročník? V bráně jsi evidentně zářil, ale tým nedokázal vítězit.

Můj rok hned po draftu byla skvělá zkušenost i přes nepovedenou sezonu. Měl jsem takový plán nedopouštět se zbytečných chyb a udržet koncentraci po celých šedesát minut. Prostě vydat ze sebe to nejlepší a pozápase vidět, jestli to bylo dost dobré. Ve spoustě utkání to byl zřejmě důvod, proč byla moje úspěšnost tak vysoká. V této sezoně jsem taká měl možnost hrát Subway Series, tedy zápas mezi AllStars týmem WHL a elitními prospekty ze soutěže CHL.

Co je tvoje nejlepší vzpomínka za účinkování v Seattlu Thunderbirds?

Dvě skvělé vzpomínky z organizace Thunderbirds mi vždy vyvstanou na mysli. Byl jsem oceněn za překonání rekordu WHL v počtu zákroků na domácím utkání před vyprodaným publikem. Byl to zápas v sezoně 2011/2012 s Portlandem. Danny Lorenz, který držel rekord přede mnou, vhazoval čestné buly. Druhou vzpomínku mám ze sedmnácti let, kdy jsem vychytal shutout, při kterém mi statistici napočítali 57 zákroků. Bylo to proti Tri City Americans. Byl to speciální večer a stejně speciální pocit.

Podepsal jsi vstupní smlouvu s týmem Colorado Avalanche v roce 2011. Už to vypadalo, že máš konečně namířeno do AHL. Nakonec jsi ale skončil další rok v juniorce. Co se stalo na tréninkovém kempu? Očekával jsi ještě rok v Seattlu?

Jako devatenáctiletý máte možnost hrát buď v NHL nebo v juniorech. Takže po přípravném kempu jsem ve svém věku plně očekával ještě jeden rok v Seattlu.

V minulé sezoně jsi odchytal dvě klání za Lake Erie Monsters. Můžeš porovnat hokej v AHL a WHL. Byl to opravdu tak velký rozdíl?

Mezi AHL a WHL je skutečně mnoho rozdílů. Tím největším je pochopitelně úsilí, odhodlání a konzistence profesionálních hráčů, kteří podávají stoprocentní výkony den co den. Mladší hráči v juniorce mají výkyvy, chvíli jsou nahoře, chvíli dole, ale profesionálové si dokážou udržet nastavenou laťku a hrát vyrovnaně v každém utkání.

Pravděpodobně se z tebe stane jednička Monsters v dalším roce. Nemáš z toho obavy? A jaké máš očekávání?

Chystám se v Lake Erie odevzdat maximum, tvrdě makat každý den a udržet si pozitivní přístup. Těším se až sezona začne a já budu moci naskočit do branky na mnoho utkání. Jsem nadšen, že už tento víkend mířím do Clevelandu.

Evropští fanoušci naneštěstí nemají možnost sledovat juniorský hokej. Můžeš jim popsat tvůj gólmanský styl, tvoje výhody a nevýhody?

Jsem typ atletického brankáře, který dobře čte hru. Mám docela dobré reflexy a silnou lapačku i vyrážečku. V létě jsem důkladně trénoval bruslení. Také jsem se učil, jak zůstat při hře v klidu.

Co si myslíš o současné dvojici brankářů Colorada?

Aktuální dvojice gólmanů Avs je skvělá. Miluju sledovat Semyona Varlamova v akci. Je jeden z nejrychlejších gólmanů v NHL. Strašně rád se ale dívám i na Giguerea, který je v mnoha ohledech jiným brankářem. Je velmi technický brankář s dobrým výběrem místa. V minulosti zažil několik úspěchů a já jsem o něm za celou dobu slyšel jenom pozitivní věci.

Podle několika zámořských zdrojů jsi na vrcholu žebříčku mladých talentů - brankářů. Jak dlouho to asi zabere gólmanovi jako ty, aby byl připraven na NHL?

Rozhodnutí, jak dlouho mi to bude trvat, není na mě. Tvrdě dřu, snažím se zlepšovat každý den, chci být dobrým spoluhráčem pro ostatní a zůstat pozitivní. Tyto atributy mi jistě můžou pomoci k případnému úspěchu s týmem Lake Erie Monsters.

Tvůj starší bratr Chet bude v následující sezoně chytat ve Švédsku. Proč se rozhodl opustit USA? Je to tím, že nyní má jen malou šanci dostat se do NHL?

Chet se rozhodl jít do Švédska za novou příležitostí. Má nyní možnost být jednička týmu Djurgadenu. Kromě toho má také možnost ve Stockholmu poznat novou kulturu. Byl zde asi měsíc a neslyšel jsem od něj nic negativního, ať už se to týká země, lidí nebo týmu.

Jaké jsou tvoje záliby a jak trávíš svůj volný čas?

V létě mám takovou zajetou rutinu, kdy ráno bruslím a poté trénuji. Následně mám zbytek dne volný pro nejrůznější aktivity. Toto léto jsem byl snad čtyřicetkrát na golfu, což je určitě nejvíce za poslední roky. Rád také trávím čas s přáteli a nejlépe si odpočinu u jezera.

Autor rozhovoru: David Púchovský