Eurolanche

Za vším hledej...brankáře

Edmonton Oilers vstoupili do sezony vskutku skvěle a po první čtvrtině sezony se zdálo, že talentem nabitý celek neskončí na dně Západní konference. Jejich vstup měl navíc dva pozitivní objevy - Nikolai Khabibulin a Devan Dubnyk chytali v parádní formě, zkušenější Khabibulin měl jistou dobu i nejlepší čísla v NHL. Jakmile ale sláva maskovaných mužů začala pohasínat, bortily se i představy fanoušků Oilers o lepším umístění.

To platí prakticky pro všechny týmy v NHL. Současně s výkony brankářů se odvíjely výsledky týmu. My se podíváme na celky, které spoléhají na své muže pod maskou a porovnáme je s tandemem coloradských brankářů. Asi nejmarkantněji působ vytáhlý Pekka Rinne v Nashvillu. Ten sám o sobě vychytal v sezoně 42 vítězství, což činí 84 bodů. Dalo by se tedy říci, že finský brankář dotáhl Nashville prakticky sám do play-off.

Mnozí namítnou, že za propracovaným defenzivním systémem Predators je snadné chytat a vychytávat výhry. Jenže večery bezmála dvoumetrového gólmana se netočí kolem 15 zákroků. Rinne je totiž nejvytěžovanějším brankářem z celého pelotonu NHL, čelil celkem 1949 střelám, což při jeho počtu 71 zápasů činí průměr 27,45 zákroku na utkání. A to je pro zápasy NHL naprosto běžné číslo. Preds si tak díky svému obsazení brankoviště mohou mnout ruce.

Podobně jsou na tom ve Phoenixu, kde Mike Smith dokonce třikrát po sobě neinkasoval. Je pak logické, že Coyotes v klíčové fázi sezony získali dalších šest bodů do tabulky a vyhlížejí play-off. Úspěchy lídrů New York Rangers jsou hlavně zásluhou Henrika Lundqvista, v St. Louis září dvojice Halák/Elliott, Los Angeles táhne mezi elitní osmičku podceňovaný Jonathan Quick a cestu Dallasu do play-off z velké části obstarával Kari Lehtonen.

S výkony gólmanů jednoduše stojí a padají výkony jednotlivých týmů. Proto si vedení Colorada po skutečně dlouhé době může mnout ruce, neboť se zdá, že brankářský post v celku Lavin je konečně zabezpečen, možná i na hodně dlouho. Dvojice Semyon Varlamov a Jean-Sebastien Giguere mají především vzhledem ke svému věku jasné úlohy v týmu. Po provní sezoně u Avs nutno říci, že oba svou roli zvládli dokonale.

Začněme u Giguerea, jehož hodnocení můžeme ještě nadsadit v porovnání s mladším kolegou. Zkušený gólman přišel do týmu, co si budeme namlouvat, jako podpora a učitel ruského mladíka. Samozřejmě s představou, že "nějak" odchytá "nějakých" 15-20 utkání. Giguere nakonec naskočil celkem do 31 duelů a kolem poloviny ročníku mu dokonce patřil post jedničky týmu. Zkušený veterán chytal jako ve svých nejlepších letech.

Jeho posun v brankářské hierarchii byl pochopitelně způsoben matnými výkony Varlamova. Ten se ovšem nenechal zahanbit a podle většiny zdrojů na sobě pilně pracoval v touze vrátit se zpět na výsluní. Ten čas přišel v závěrečné fázi sezony. Ruský strážce svatyně předváděl výkony srovnatelné s výše jmenovanými muži a táhl Colorado vstříc play-off. Dával týmu jistotu (jak Američané rádi tvrdí) vyhrávat v každém zápase.

Hodnocení situace v brankovišti v Coloradu Avalanche je tedy velmi pozitivní, sezonní příběh Varlamova (kdy jasně viděl, že i přes pády se dá dopracovat k úspěchu) je možná ještě větším pozitivem, než kdyby se mu celý rok dobře dařilo. Přidejme k tomu velmi milé překvapení Giguerea a vychází nám skvěle fungující tandem, který dal týmu naději pobít se o play-off. Že to nakonec nejspíše nedopadne je věc na jinou debatu.

Názor Eurolanche: Výkony gólmanů v NHL rozdělují úspěšné a neúspěšné týmy. Všichni GM, kteří dokázali kvalitně obsadit post jedničky i dvojky si mohou tleskat, neboť brankář je skutečně základem všeho. Své by o tom mohli povídat například v Torontu, kde se ne a ne dostat do play-off. Ruku v ruce ne a ne najít toho správného gólmana, který by tam Maple Leafs dostal. V posledním období chytalo za Javorové listy hned kvarteto brankářů (a nikdo nijak závratně). Z tohoto důvodu mohou fanoušci Avs mít úsměv na tváři a doufat, že duo Varlamov - Giguere svou úlohu zvládne i napřesrok.