Eurolanche

Kam ten hokej spěje?

Co mám na mysli, velmi brzy vypluje na povrch. Na úvod snad ještě jednu poznámku, že následující řádky jsou jednoznačně subjektivním pohledem na dění v celé NHL a týkají se převážně ostatních klubů. Vzhledem k těmto faktům uvádím tento článek jako neoficiální a i z tohoto důvodu bude psán v kurzívě. Zároveň by se měl stát tématem k hojné diskusi, v níž pochopitelně platí sto lidí - sto názorů.

K věci. Nadpis mnohé naznačuje. Co se to děje s naší milovanou hrou v posledních dnech, lépe řečeno v letošním play-off. Kvalita zápasů a nasazení je enormní, o tom není pochyb, jenže místo toho, aby týmy chtěly vyhrávat utkání, jsme kolikrát svědky toho, že se mužstva jednoduše uchylují k tomu, že chtějí ubránit zápas a pokud možno, vstřelit o gól víc než soupeř. Co hůř, týmům to vychází.

V dnešním světě, kdy sportovní pole již naplno ovládly peníze, což jsme mohli jednoduše vyčíst z rozhovoru s vlastníkem Avs, který hokej ani pořádně nezná, se počítá jediné - úspěch, výsledek, postup. A samozřejmě ruku v ruce s tím - peníze. Není tedy divu, že týmy pak sázejí na taktiku, která jim pokud možno v největším procentu utkání zaručí úspěch. O tom, že fanoušci přicházejí o krásu sportu, nikdo nepřemýšlí.

Týmy pak dosadí do svého brankoviště velkého brankáře a před něj podobně rostlé beky. Ze tří útočníků pak mají minimálně dva výhradní povinnosti vracet se, no a pátý se vrací ještě víc. Úkolem útoku na šedesát minut je dát, pokud možno jednu dvě (nedej bože tři) branky a zbytek zápasu do sebe nechat bušit soupeře. Jak už bylo řečeno výše, tato taktika v podání některých týmů v lize skutečně vychází. Aktivní celky jsou pak v zápasech "oceněni" prohrou.

Určitě nemusíte být hokejoví géniové, abyste vyluštili tajenku celků, které s touto strategií slaví úspěch. Začněme na námi blízkém Západě. Prakticky celá čtveřice postoupivších celků toho v prvním kole moc nepředvedla. Samozřejmě myšleno po stránce hokejové. Těmto týmům totiž nelze upřít jedno, a sice fakt, že každý bojuje na hraně, a proto, aby zabránil gólu soupeře, by se rozkrájel. Ono jim ani nic jiného nezbývá.

Pekka Rinne, Mike Smith, Jonathan Quick či dvojice gólmanů Blues pak slíznou smetanu. Ne, nikde není řečeno, že jsou špatní, nebo že by na jejich místě mohl chytat rezervní brankář Sparty. Ale musíme objektivně uznat, že práci mají během utkání velmi usnadněnou. Sice na ně v průměru léta (i hodně) přes 30 střel, ale jedná se především o první střely. Dorážky pak zpravidla likvidují hráči v poli, kteří jsou do jednoho vystavěni v obranném šiku před vlastní svatyní.

Není se pak co divit, že například ze 40 střeleckých pokusů se z gólu radujete jednou. Každopádně styl těchto týmů je pro hokejové fandy přinejmenším nezáživný a při výběru hokejového utkání by nejspíše každý rozumný člověk dal přednost jiným duelům. Bohužel ve fázi, kdy play-off postoupilo do celkové čtvrtfinále a ve hře je už jen osm týmů, moc možností není. A právě Západ svede dohromady pravděpodobně čtyři největší experty, co se defenzivního stylu hry týče.

Jak pak budou ona utkání vypadat, o tom se nechme překvapit. Pravdou ale je, že v dnešním světě, kdy je většině majitelům jedno, kdo za jeho tým hraje jaký sport, se těmto strategiím možná podřídí více a více klubů. Navíc když se letos ukázalo, že útok není všechno, o čemž by mohli z fleku vyprávět hráči Detroitu, San Jose, Chicaga i Vancouveru, můžeme se v NHL dočkat nové vlny obranářských týmů, které se pokusí ke svému úspěchu "probránit".