Eurolanche

Byla to možnost, kde mohl každý fanoušek položit jakoukoliv otázku svým oblíbencům. Fórum pro fanoušky po dobu jmenování do Síně Slávy má již dlouhou tradici. Poprvé ji vytvořil Wayne Gretzky, který chtěl udělat něco speciálního, aby se více přiblížil k fanouškům, kteří ho podporovali po celou dobu jeho kariéry a v určitých ohledech mu pomohli stát se superhvězdou.

Tohle zasedání opět moderoval bývalý generální manažer a v současnosti rozhlasový reportér Gord Stellick, který viděl přicházet fanoušky v mnoha dresech rozdílných barev. Nosili staré dresy Nordiques na počest Joa Sakica a Matse Sundina, přicházeli v dresech Canucks a zlatých tričkách na počest Pavla Bureho, a několik lidí, ovšem ne mnoho, měli na sobě dresy, aby vzdali hold Adamu Oatesovi. Bylo tam také mnoho lidí v dresech Avalanche s číslem 19. A samozřejmě nechyběli ani modrobílé dresy Maple Leafs se Sundinem na zádech. 

„Miluji to,“ řekl Sakic ohledně ‚Fun Fóra‘ „Je to nejlepší věc. Máte možnost tam být a odpovídat na dotazy fanoušků. Užívají si to společně s námi. Je to skvělá událost." Jako obvykle, několik fanoušků mělo možnost popadnout mikrofon a říct, cokoliv je napadlo. Většinou mezi prvními slovy bylo poděkování za tolik skvělých okamžiků a vzpomínek, které díky nim získali, nebo gratulovali k jednomu z největších ocenění, které v tomhle sporu můžou získat.

Ale otázky, ty byly jako obvykle naprosto fantastické.

Zde je výběr několika z nich s odpověďmi mužů, kteří byli v pondělí jmenováni do Síně slávy. (Pozn. rozhovor probíhal se všemi čtyřmi hráči, my vám však poskytujeme rozhovor pouze se Sakicem, kompletní odpovědi od všech hráčů můžete v originále najít na webu NHL.com)

Jaký byl tvůj nejoblíbenější tým a hráč, když jsi vyrůstal?

„Vyrůstal jsem v Kanadě v Britské Kolumbii a fandil jsem Vancouveru. Byl jsem také obrovským fanouškem Wayne Gretzkyho.“

Sakic také povídal o tom, jak se proti Gretzkymu poprvé utkal tváří v tvář. Bylo právě 1. listopadu 1998 v Quebecu.

„Byl to můj třináctý zápas v NHL a šel jsem proti němu na vhazování. Strčil puk dopředu a skóroval. Bylo to moje první mínus a nejlepší mínus v životě.“

Jakou radu máš pro všechny děti hrající hokej teď?

Otázka byla situována zprvu tak, že fanoušek narážel na Sakicův čin, kdy při oslavě vítězství Stanley Cupu v roce 2001 přivedl jeho dítě doprostřed ledu, aby se napil.

„Také jsem byl žíznivý, opravdu,“ řekl Sakic za hlasitého smíchu a aplausu fanoušků.

Jako odpověď na otázku dodal: „No, prostě je podporovat a nechat se hokejem bavit.“

Proti jakému hráči se ti hrálo nejhůř?

„Pro mě to byli hráči jako Scott Niedermayer. Byl rychlý a uměl svou rychlost použít. Samozřejmě také Nicklas Lidstrom. Byli to hráči, kteří nehráli až tak fyzicky jako jiní, ovšem při hře jeden na jednoho bylo složité je překonat.“

Jaký byl ten tvůj okamžik, když sis mohl říct něco ve stylu: ‚Wow, mám šanci to zvládnout, udělat z tohoto kariéru‘?

„Pro mě to bylo v juniorské lize, když si mě všimli na turnajích skauti. První rok v žebříčku hodnocení pro skaut mi vyšel a byl jsem umístěn někde v prvním kole. Bylo to docela v pohodě a já jsem začal přemýšlet, co bude dál.“

Jaký byl tvůj nejlepší gól, co jsi kdy dal?

Při téhle otázce musel Sakic trošku zapřemýšlet. Přece jen není nejjednodušší vybrat mezi více než 645 góly v jeho kariéře.

„Nejspíše to byl gól, který jsem vstřelil v roce 2002 na Olympijských hrách,“ na tenhle gól si kanadští fanoušci pamatují velmi dobře.

„Myslím, že jsme vedli, ale mým gólem jsem vítězství zcela pojistil,“ dodal.

Pobil ses někdy v NHL? A pokud ano, pamatuješ si na to ještě?

„Ano, bylo to 20. března 1999 s Dougem Gilmourem. Ale on si začal,“ řekl Sakic upřímně.

Můžeš nám říct něco o rychlém předání Stanley Cupu Rayu Bourqueovi?

„Samozřejmě jsme byli velmi potěšeni, když se k nám přidal kvůli honbě za Stanley Cupem. Věděl jsem, že dostane pohár jako druhý, a tak se také stalo. Nicméně, a nevadí mi, že to říkám, byl to můj druhý pohár, který jsem měl šanci vyhrát. Kdyby to měl být můj první, musel by si chvíli počkat,“ dodal na závěr.

Zdroj: NHL.com