Eurolanche

Hledá se vůdce, značka spěchá

Byť se stále dá hovořit o samém počátku sezóny, můžeme říci, že Colorado Avalanche již teď balancuje nad propastí postupu či nepostupu do play off. Co si budeme nalhávat, v NHL se každý bod počítá, a co týmy nadeženou dnes, nemusí odkládat na zítřek a rozhodně se jim to v závěru základní části bude hodit. Udržet vyrovnané a soustředěné výkony během celé sezóny znamená mít tým s nefalšovanými morálními vzory. Jestli je ale Avalanche mají, o tom můžeme spíše pochybovat než spekulovat.   

Na Colorado se v posledních dnech zase snesla sebevražedná lavina kritiky, a protože jsem nikdy nechodil tak úplně s davem, nerad bych tento článek začínal přímo negativně. Že bychom žádné vůdce týmu neměli, to se s čistou hlavou říct nedá, čímž ovšem rozhodně nehodlám vyloučit tvrzení z prvního odstavce. Byť v mužstvu osobnosti jsou, jsou ojedinělé a (ve většině případů zatím) nevýrazné či nevyzrálé, takže svou roli nemohou zastat stoprocentně.

Hlavní podíl na vůdcovství se samozřejmě nemůže čekat od nikoho jiného než kapitána. Gabriel Landeskog dostal obrovskou důvěru a jako jeden z mála hráčů v celé historii NHL nafasoval „céčko“ na prsa v tom nejútlejším hokejovém mladí. Na svůj věk se nezáviděníhodné role zhostil dobře, avšak v porovnání s ostatními kapitány už to zas až taková sláva není.

Gabriel tým rozhodně v každém zápase nedokáže nakopnout, strhnout nebo utkání sám přímo rozhodnout. Byť se mu to postupem času daří čím dál tím víc, není to případ každého klání, ba dokonce ani převážné většiny. Možná měla organizace s jeho volbou chvíli počkat, na druhou stranu je třeba přiznat, že jen málo hráčů Avs v jeho debutové éře by si kapitánství zasloužilo víc. A pak šlo také o taktiku, vždyť udělit takovému mladíkovi vůdčí roli v týmu znamená pojistit si ho na notnou řádku let dopředu.   

Zatím se mi jako vůbec největší a nejnadějnější lodivod pro léta budoucí jeví Nathan MacKinnon. Možná už jen tím, že je jako Kanaďan zvyklý na větší tlak, působí na ledě mnohem sebevědomějším a dravějším dojmem než právě již zmiňovaný Švéd. Nathan je stále velmi mladý a jeho čas motivačních proslovů a silných řečí v kabině teprve přijde, ale svým přístupem na ledě budí respekt a uznání už teď.

Jestli si mají někoho Laviny pro příští roky pojistit, je to právě tento mladíček, který se brzy stane (pokud už se dokonce nestal) tím nejpřínosnějším hráčem celku. Ať už statisticky nebo morálně. Možná právě jemu prospěla první sezóna ve stínu hokejově větších hráčů, jelikož váha odpovědnosti nebyla jako u Landeskoga předávána pouze na jeho bedra.

Další nadějí, která jak známo umírá poslední, je z řad „mladíků“ Matt Duchene. On to nikdy nebyl špatný hokejista, ale vůdčí role mu zkrátka asi nesvědčí. Občas má záblesky superhvězdy, jindy ale působí jako naprosto bezcenný článek denverského týmu. Když před nedávným zápasem se St. Louis řekl, že by se rád gólově prosadil jako uctění památky na Marka Svatoše, bylo to po dlouhé době, kdy svoje chlapské slovo dodržel. I když si vybral obdivuhodný moment na tato prohlášení a následně i činy, ze sportovního hlediska to byl bohužel jen další ojedinělý blesk z čistého nebe.

Foto: The Hockey Writers, BSN Denver, Ottawa Sun