European Fan Club of Colorado Avalanche

Exkluzivní rozhovor: Pajpach sní o NHL

Maximiliána Pajpacha, který patří organizaci Avalanche, zastavilo v kariérním rozletu zranění. Sen o NHL ale nevzdá.

Maximilián Pajpach byl v roce 2014 největší mladou nadějí pro slovenský hokej v NHL. Jako jediného rodáka zpod Tater si ho totiž ze 174. místa tehdejšího draftu vybralo Colorado Avalanche. V pozici Evropana měl možnost s denverskou organizací podepsat profesionální kontrakt v horizontu čtyř let, jenže zranění kolene v reprezentačním dresu mu zničilo sen o brzkém vstupu do nejslavnější hokejové ligy světa.

V současné době dvaadvacetiletý Slovák bojuje v druhé nejvyšší domácí soutěži o návrat na výslunní. Pozice to není věru snadná, Pajpach je ale naprosto odhodlaný svůj sen o NHL jednoho dne uskutečnit. „Jednou už jsem byl blízko, tak proč by to nemohlo přijít znovu. Dokud budu hrát, chci o to bojovat,“ říká v exkluzivním rozhovoru pro Eurolanche.

V roce 2014 si tě na draftu vybralo Colorado Avalanche. Byl jsi tehdy jediným takto zvoleným Slovákem, což se od rozdělení Československa nikdy nestalo. Naděje na to, že v NHL podepíšeš smlouvu, už ale pomalu mizí. Co se za ty necelé čtyři roky přihodilo?

Neměl jsem to jednoduché. Nejvíc ze všeho mě zpomalilo zranění, kvůli kterého jsem musel vynechat víc jak celou sezónu.

Pokud si dobře vzpomínám, nemohl jsi kvůli zranění kolene nastoupit v juniorce Tappary Tampere hned v prvním roce po draftu. Právě šanci ve Finsku jsi přitom považoval za odrazový můstek do NHL. Jak sis zranění přivodil?

Jak říkám, zranění bylo to nejhorší, co se mohlo stát. Kdyby se nic nepřihodilo, mohl to být výborný první rok, který by mi pomohl k podpisu smlouvy. Poranil jsem se v dresu reprezentace před mistrovstvím světa osmnáctek. Člověk si nevybere, semlelo se to v zápase se Švýcarskem a od té doby se to se mnou vleklo.

Podle našich zdrojů jsi na Slovensku v důsledku zranění absolvoval chirurgický zákrok, který značně předznamenal pozici, ve které se momentálně nacházíš. Můžeš nám k tomu říct něco bližšího?

Těžko říct, jestli je to způsobené i tou operací. Musel jsem po ní ovšem absolvovat další dvě, takže tou první se toho zřejmě moc nevyřešilo. Každopádně před operací jsem nemohl tušit, jak to bude dále pokračovat, a tak jsem to zkusil. Bylo to nevyhnutelné, jelikož s kolenem v takovém stavu chytat nešlo.

Ve Finsku ses šance v mužském výběru nedočkal, a tak ses v minulé sezóně pokoušel o zlomovou sezónu v Popradu. Jenže ta nepřišla. V nejvyšší slovenské lize jsi zasáhl pouze do devíti zápasů. Později jsi své tehdejší rozhodnutí zpochybňoval. Kde jsi měl tedy z Finska odejít, aby situace byla ideální?

Měl jsem nabídky v Česku, v extralize i v první lize, které jsem nejspíš měl využít. Ale rozhodnutí děláme celý život, ne vždy jsou správná. Kdo ví, možná by angažmá v Česku bylo lepší, možná ne. Už to nezměním, takže se tím nezatěžuji.

Pět startů sis vysloužil také v MHC Martin „B“, nejhorším týmu loňské BUDIŠ 1. ligy. Dostával jsi tam v průměru sedm gólů za zápas. To asi nebylo pro tvou psychiku zrovna nejlepší řešení, co myslíš?

Statistiky vždy neukazují přesný obraz hry. Ten gólový průměr způsobilo hlavně to, že hráči MHC nechávali soupeře vystřelit dvacetkrát nebo i dvacet pětkrát za třetinu, z čehož bylo téměř nemožné dostat 2, 3 góly. Statistiky pak jdou z kopce, to je jasné.

Na začátku této sezóny ses rozhodl pro definitivní přesun do druhé nejvyšší soutěže k týmu HK Michalovce, jenže po dalších sedmi odehraných zápasech jsi přesídlil do Spišské Nové Vsi. V čem byl problém tentokrát?

Neřekl bych, že to byl vyloženě problém, ale po změně trenérů v Dukle jsem se rozhodl, že přestoupím zpět do Popradu a půjdu na farmu do Spišské Nové Vsi. Přišlo mi, že tam odchytám mnohem více zápasů, než bych odehrál v Dukle pod novým trenérem. A to se také potvrdilo.

Přestup do druhé ligy jsi vnímal jako nějaký restart své kariéry. Jak se ti podle tebe zatím daří?

Zatím je to podle mě velmi dobré. Doposud mám už nějakých 20 zápasů (7 utkání v Michalovcích, 19 ve Spišské Nové Vsi s úspěšností 89,8 %; pozn. red.), což je víc, než jsem odchytal za celou minulou sezónu (V celkovém součtu 18 utkání). Takže si myslím, že se to zlepšuje a pomalu se ubírám správným směrem.

V minulosti se ze stejné soutěže, jakou momentálně hraješ, dostal až na Mistrovství světa a do KHL Ján Laco. Švédský brankář Viktor Fasth dokonce zvládl ze čtvrté švédské ligy vystoupat až do NHL. Jsou to jistě svým způsobem tvé současné inspirace, avšak ne každému se to poštěstí. Uvažoval jsi již i nad ukončením hokejové kariéry, pokud by se šance v nějaké elitní lize dlouhodobě neobjevovala?

Ti zmínění brankáři jsou jedna z věcí, co mě drží při hokeji, protože vím, že se může stát cokoli. Hlavní je ale to, že hokej miluju a velmi mě baví, takže končit neplánuju, dokud bude na žebříčku mých priorit na prvním místě.

Jak vzdálená je momentálně pro Maximiliána Pajpacha NHL? Vidíš reálnou šanci si v ní ještě někdy zachytat?

Jednou už jsem byl blízko, tak proč by to nemohlo přijít znovu. Dokud budu hrát, chci o to bojovat. Nikdy jsem nebyl bez cíle, a ani to nikdy nedopustím, abych se jen tak bezpředmětně klouzal po ledě.

Kdy si měl příležitost v NHL podle tvého soudu od draftu nejblíže?

Těžko říct. Hned po draftu jsem byl s Avalanche dohodnutý, že určitě odletím do Finska, minimálně na jeden rok, jelikož jsem tam měl tříletou smlouvu. Hned během první sezóny, kdy jsem začal za Tapparu chytat, se byl na nás se Samim (Aittokalliem) dokonce podívat i trenér brankářů, takže tam zájem ze strany Colorada určitě byl. Jinak by necestoval až do Finska.

V čem ti nejvíce pomohly rozvojové kempy, které si v organizaci Colorada absolvoval?

Viděl jsem, jak vypadá opravdový hokej a jak se chovají opravdové hvězdy. Můžu to aplikovat jako porovnání k tomu, co vidím nyní v Evropě. Stejně tak jsem se toho hodně naučil od tamějších trenérů, ale i brankářů. Jednoduše to jsou samé pozitivní zkušenosti.

Jaké to porovnání mezi hvězdami v NHL a Evropě tedy je?

Rád bych podotknul, že neházím všechny do jednoho pytle. Ale když se na to dívám všeobecně, tak mi přijde, že hráči v NHL, kteří už toho hodně dosáhli, jsou pokornější, řekl bych i lidštější než právě některé evropské hvězdy a hvězdičky. Samozřejmě, lidé jsou různí. Určitě to nezáleží pouze na tom, kde hráči hrají, ale spíš jde o to, jaký člověk doopravdy je.

V minulosti jsi právě na předsezónních mítincích potkal Romana Willa, který v dresu Avalanche jeden zápas v NHL absolvoval a nyní působí v Liberci. Myslím, že jste spolu skvěle vycházeli. Udržujete mezi sebou stále kontakt?

Teď už méně, ale pořád si občas napíšeme. Jak říkáš, jsme dobří kamarádi. Romana sleduji, stále jsem rád, když mu nějaký zápas vyjde na výbornou. Kdyby to náhodou četl, zdravím tě Feško. (smích)

Lákala by tě vůbec taková cesta, kterou Roman absolvoval? Potloukání se po farmách nemají někteří hokejisté zrovna v lásce a raději hrají „doma“, třeba i kvůli menšímu množství cestování. Will čekal na svou jedinou šanci v NHL dva roky, a když se jí dočkal, nakonec stejně raději zvolil návrat do své země.

Kdo nevyzkouší, neví. Já bych do toho stoprocentně šel, protože i z ECHL má draftovaný hráč blíže k NHL než z některých evropských soutěží. Takže bych neváhal. Jsem mladý a výzev se nebojím.

Kde by ses chtěl vidět v horizontu následujících pěti let? Na co dle tvého mínění hokejově máš?

Rád bych se viděl v nějaké elitní soutěží, ať už to bude v Evropě nebo Americe, na tom nezáleží. Hlavně ať můžu dělat to, co mě nejvíc naplňuje – chytat. Myslím si, že na to určitě mám. Když budu poctivě a trpělivě pracovat, věřím, že šance přijde.

Kdyby tvůj agent přišel s tím, že ti na stole leží nabídky od všech týmů v zámoří, kde bys nejraději chytal?

Colorado bylo mým oblíbeným týmem už od dětství, stejně jako Blues. Takže by to byl zřejmě některý z těchto dvou celků, ale pochopitelně bych si radši vybral Avs. V Coloradě se mi pokaždé velmi líbilo, a také jsem přece jen velmi vděčný za draft. Avalanche byl právě ten klub, který si mě vybral.

Děkuji ti za vyčerpávající odpovědi a přeji mnoho štěstí v budoucí kariéře.