Eurolanche

Matěj o Invasion V: Nejlepší v historii!

Kde přesně začít? Hodnocení celé Invasion si nechám až na závěr a tudíž to vezmu pěkně popořádku. Z České republiky sem vycestoval za kamarády na Slovensko, kde jsme přespali u našeho šéfa Davida Púchovského. V noci jsme shlédli zápas s Chicagem (prohra 2:3) a hned po něm jsme si to namířili do Vídně, odkud nás čekal let do Washingtonu a následně do Denveru.

Po celodenním cestování jsme konečně dorazili na námi vytoužené místo. Díky tomu, že jsme v Denveru (minimálně já a Dado) poměrně známí a máme spoustu vazeb a kontaktů, nebyl problém s vyzvednutím evropské skupinky na Denver International Airport. Přijel pro nás Nick, který se stal hostitelem pro Dada a Ruda po celou dobu Invasion. Já s Lukášem jsem zamířil na hotel, kde jsme se rovněž měli po celou dobu pobytu parádně.

Po příletu jsme pochopitelně zamířili rychle do postelí, naspali potřebné množství hodin a hned další den začala Invasion v místě určení. První den se nesl v duchu nákupů. Byli jsme ve spoustě obchodů, ať už ve fan shopu Colorada, obchodech s elektronikou, s textilem, nebo ve slavných obchůdkách na proslulé ulici 16th Street Mall. Tato ulice je v podstatě středobodem celého města. První stovky dolarů padly, po nich dalších několik "babek" na oběd.

Před prvním zápasem

Následoval přesun domů/na hotel pro dresy, kartičky, fotky, vlajky a fixy. Večer přijeli do města Blackhawks a byl to asi nejlepší zápas ze všech, které jsem doposud v Denveru viděl (a že to byl už desátý zápas). Úžasná atmosféra, spousta fanoušků Hawks a ve finále prolomená vítězná šňůra Jestřábů po vítězství 6:2. Absolutně nejlepší možný začátek. Po utkání jsme nelenili ani sekundu a běželi do prostor vyznačených pro hosty s tzv. Post Game Passem.

To nám zaručovalo stát v prostorech, kudy odcházejí hráči Avs. Navíc jsme zahlédli i borce z Chicaga, a tak jsme se pokusili ulovit i je. Podařilo se, za zmínku rozhodně stojí skalp Jonathana Toewse, Mariána Hossy či Daniela Carcilla. Hráče Colorada jsme pak získali velmi snadno, po podobné výhře zářili štěstím a bylo pro ně potěšení rozdat autogram a vyfotit se s námi. První den tedy začal nad očekávání.

Druhý den byl volný (co se týče utkání). Přesto jsme si aktivity pochopitelně našli. Vyrazili jsme na dopolední trénink a odpolední výlet. Trénink Avs trval asi hodinku, hráči si po náročném utkání něco odbruslili, něco nazkoušeli a hlavně rozdávali úsměvy na všechny strany. Po tréninku jsme si dali rychlý oběd a vyrazili na výlet. Výlety v okolí byly prakticky denním chlebem v dnech, kdy nebyl zápas. Tady je opět potřeba zmínit Nickovo jméno, který nás ochotně vozil po všech destinacích.

Potkali jsme i Sakica!

Třetí den a zápas se San Jose. Zde došlo hned ke dvěma velkým věcem. Jako první fotka a podpis Joe Sakica! Neuvěřitelný trumf. SuperJoe stál hned za branami haly, my jsme ho přistihli v konverzaci s neznámým mužem. Hned jak Joe domluvil, požádali jsme ho o podpisy a fotky. A bývalý kapitán Avalanche s grácií sobě vlastní neodmítl. Hned poté nás zpěvák národní hymny Jack Schroeder pozval na sledování zápase se Žraloky z jeho skyboxu.

Tyto příhody pouze dokumentují vstřícnost Američanů vůči naší skupině. Eurolanche se začíná v Denveru těšit až nefalšované popularitě, která roste každým dalším dnem. Mimo zájem fanoušků a známých osobností je potřeba zahrnout ještě zájem médií. Konkrétně v Pepsi Center si nás našel Conor McGahey, který dělá přestávkové rozhovory živě přímo v hale. Nás si vyžádal na dva rozhovory, hned na prvním utkání a na konci na posledním zápase. Jednalo se o rozhovory ve stylu - vítejte v Denveru a na shledanou, snad za rok!

Další super dny

Následující program nebudu vypisovat přímo po dnech, protože jste asi pochopili náš program. Za celých 14 dní jsme se v podstatě nezastavili. Jeli jsme na 100% zápas - výlety - zápas - výlety - zápas - výlety, než nám došlo, že se blíží duel s Dallasem a konec naší Invasion. Letošní pobyt v USA utekl skutečně velmi velmi rychle. Zápas s Dallasem si přece jen zaslouží extra zmínku. Do města totiž přiletěl se Stars Jaromír Jágr, česká hokejová ikona a dá se říci už i legenda.

Po zápase jsme tradičně čekali na borce domácího celku, českou 68ku jsme si ale nechtěli nechat ujít. Když vyšel z tunelu, okamžitě jsem ho česky oslovil, jestli by bylo možné se s námi vyfotit a rozdat pár podpisů. Jaromír souhlasil, i když z jeho mimiky bylo jasně vidět, že je rozladěn z porážky 3:4, když Dallas vedl 2:0 a 3:2. Sám Jaromír v utkání zaznamenal tři body (1+2). Bylo nezapomenutelné ho opět sledovat v akci (vloni jsem měl tu šanci ho vidět v dresu Flyers), ale na druhou stranu škoda, že jsme byli ochuzeni o jeho tradiční smysl pro humor a vtípky po zápase.

Speciální zmínku zasluhuje výlet do Minnesoty, který jsme nakonec podnikli autem a je rozhodně na co vzpomínat. Cesta byla sice dlouhá, konkrétně 900 mil (něco kolem 1500 km), ale užili jsme si ji. V St. Paul jsme strávili prakticky jeden a půl dne, viděli zápas Avs a navštívili největší obchodní dům na světě Mall of America. Po zápase s Wild jsme opět nasedli do auta a šinuli si to 900 mil nazpět. Ve třech řidičích se cesta velmi pohodlně zvládla.

Závěrečné shrnutí

Tolik snad v té "největší možné stručnosti" o letošní Invasion. Povídat by se o ní dalo celé hodiny a popsat by se dalo několik stránek. Pro ilustraci stačí dodat, že v Mnichově na letišti mě vyzvedla přítelkyně s kamarádem a za čtyřhodinovou cestu domů do Liberce se v podstatě nedostali ke slovu. Vždy jen nahodili otázku, které jsem se chytnul a vedl jsem monolog. Proto prosím, kdybyste měli jakékoli otázky na cokoli, nebojte se mě kontaktovat. Byl bych rád, kdyby vás to například přesvědčilo v tom, abyste se na podobnou cestu vydali, stojí to za to!

Hodnocení? 100/100! Nelze jinak. Letošní Invasion (pokud pomineme čtyři prohry ze sedmi zápasů) byla nejlepší v historii fanklubu. Jak jsem zmínil výše, díky tomu, že jsme ve městě a u spousty lidí, co mají co dočinění s Avs, známí, získáváme ohromné množství výhod, které jsme dříve neměli. Naše Invasion tak dostává rok od roku nový rozměr a není potřeba si myslet, že příště by to mělo být jinak. Už při odjezdu nám spousta lidí říkala, že až přijedeme za rok, zvou nás rovnou na večeři. I kvůli nim nakonec každý rok rozmýšlíme, jestli se na stejné místo vrátíme po x-té za sebou.

• Denně aktualizovaný deník Matěje
• Rozhovory s Eurolanche na stadionu
• Kompletní fotogalerie na Facebooku
• Stručný přehled denního programu s fotkou dne