Viac článkov v slovenčine a češtine
Netrpělivé čekání fanoušků Colorada na návrat dynamického křídelníka se zdá být u konce.
Velkým návratem otřesy mozku a s ním spjatými symptomy sužovaného útočníka mělo být už září, respektive říjen minulého roku. Všichni jsme se po zpackané sezoně těšili na obnovenou spolupráci mladého střelce s Mattem Duchenem a Milanem Hejdukem, kterým to spolu v útoku náramně klapalo krátce po Muellerově příchodu k Avs. Jeho výkony v přípravném kempu ale zůstávaly za očekáváním.
Herní projev pokulhával, nebyl to ten stejný Mueller, něco jeho hře chybělo a pozorní fanoušci ihned pochopili, že návrat k formě, kterou Mueller oplýval před osudným hitem Roba Blakea, bude mnohem obtížnější. Přesto většina z nás oplývala optimismem - vždyť sezona je dlouhá, to přijde…dokáže se ale 88 opět stát obávaným sniperem? Nic tomu příliš nenasvědčovalo. Větším problémem, než chybějící forma, se však záhy ukázal být návrat pootřesových syndromů, které Muelerovi nedovolil ani trénovat, natož pak děsit soupeřovy brankáře. Mnozí si jistě pomysleli – je konec, tohle už dobré být přece znovu nikdy nemůže.
Peter Mueller se však navzdory neoptimistickým vyhlídkám vrátil před týdnem do sestavy Colorada v zápase proti Nashville Predators, jednomu z hlavních soupeřů v boji o pozice zajišťující play-off. A již v tomto utkání si nevedl vůbec špatně. Na ledě pobyl sice jen něco málo přes 13 minut, ale zaznamenal nejvíce střel ze všech hráčů Avs (5) a především se prezentoval bojovným výkonem plným nasazení. Nevynechal žádnou možnost narazit soupeře na mantinel, dohrával souboje, což by se možná od hráče, který se v podstatě 2 roky dostával z otřesu mozku, příliš nečekalo. Pro fanoušky nepochybně dobré znamení.
Následující zápasy Mueller dostával větší prostor na ledě a v nastoleném tempu zdaleka nepolevoval. Dostával se dokonce do několika slibných střeleckých příležitostí, střelecké štěstí však stále ne a ne přijít. Bylo v podstatě otázkou času, kdy se Peterovi podaří střeleckou smůlu protrhnout. Ona chvíle přišla v posledním domácím utkání proti „Panterům“, kdy se Mueller významnou měrou zasloužil o konečný zisk dvou bodů pro Avs. Prvním gólem po skoro dvou letech srovnával na 1.1. Po tomto gólu se vztyčenými pažemi v radostném a zároveň ulevujícím gestu vzhlédl ke stropu Pepsi Center a poděkoval pohledem „tomu nahoře“, že se podobného okamžiku konečně dočkal.
Tím ale jeho galapředstavení neskončilo. Přidal také druhý gól, který byl přímo výstavní. Krásnou střelou z voleje propálil v přesilovce jinak skvěle chytajícího Jose Theodora. Přesně takovéto góly si všichni pamatujeme ze začátku jeho působení u Avalanche a přesně ty, nejen nám, tak strašně chyběly. Aby toho nebylo málo, připsal si ještě bod za asistenci na velmi důležitý vyrovnávací gól Paula Stastneho. Avs pak v prodloužení díky trefě Ryana O’Reillyho dotáhli zápas do vítězného konce a o jméně první hvězdy utkání nebylo pochyb.
„Je to neskutečný boj dostat se zpátky tam, kde teď jsem. Nikomu bych tohle v životě nepřál,“ říkal po utkání Mueller USA Today. „Nemůžu vám ani říct, co to pro mě znamená. Cítím se dobře, trochu unaveně, ale na ledě to bylo skvělé.“ Na otázku ohledně období, které by teď jistě nejraději hodil za hlavu a zapomněl na něj, odpověděl: „Netrénujete, nevidíte se se spoluhráči – jako byste ani nebyli součástí týmu. Ale teď, když jsem v tom každý den, účastním se všeho kolem, to je prostě úžasný pocit. A po dlouhé době.“ V šatně po utkání a po odchodu většiny novinářů se pak spokojený Mueller stihl i pokřižovat.
Zdá se, že problémů spojených s otřesem mozku se Mueller prozatím naprosto zbavil a může dávat hokeji opět 100%. Na ledě si porozuměl se stále se zlepšujícím Stastnym a ofenzivní formace Avs dostala pořádnou vzpruhu, kterou tolik potřebovala. Vše by se ještě mělo umocnit s návratem Duchena. Vypadá to poměrně optimisticky a nám nezbývá než doufat, že se Muellerovi potíže již nevrátí a že se mu nepřihodí nějaký nepěkný otřes mozku způsobujíc incident.
Jakub Klos, Czech Republic, klos@eurolanche.com
20/01/2012 - 08:00
Mueller je zpět! Na jak dlouho?
Netrpělivé čekání fanoušků Colorada na návrat dynamického křídelníka se zdá být u konce.Velkým návratem otřesy mozku a s ním spjatými symptomy sužovaného útočníka mělo být už září, respektive říjen minulého roku. Všichni jsme se po zpackané sezoně těšili na obnovenou spolupráci mladého střelce s Mattem Duchenem a Milanem Hejdukem, kterým to spolu v útoku náramně klapalo krátce po Muellerově příchodu k Avs. Jeho výkony v přípravném kempu ale zůstávaly za očekáváním.
Herní projev pokulhával, nebyl to ten stejný Mueller, něco jeho hře chybělo a pozorní fanoušci ihned pochopili, že návrat k formě, kterou Mueller oplýval před osudným hitem Roba Blakea, bude mnohem obtížnější. Přesto většina z nás oplývala optimismem - vždyť sezona je dlouhá, to přijde…dokáže se ale 88 opět stát obávaným sniperem? Nic tomu příliš nenasvědčovalo. Větším problémem, než chybějící forma, se však záhy ukázal být návrat pootřesových syndromů, které Muelerovi nedovolil ani trénovat, natož pak děsit soupeřovy brankáře. Mnozí si jistě pomysleli – je konec, tohle už dobré být přece znovu nikdy nemůže.
Peter Mueller se však navzdory neoptimistickým vyhlídkám vrátil před týdnem do sestavy Colorada v zápase proti Nashville Predators, jednomu z hlavních soupeřů v boji o pozice zajišťující play-off. A již v tomto utkání si nevedl vůbec špatně. Na ledě pobyl sice jen něco málo přes 13 minut, ale zaznamenal nejvíce střel ze všech hráčů Avs (5) a především se prezentoval bojovným výkonem plným nasazení. Nevynechal žádnou možnost narazit soupeře na mantinel, dohrával souboje, což by se možná od hráče, který se v podstatě 2 roky dostával z otřesu mozku, příliš nečekalo. Pro fanoušky nepochybně dobré znamení.
Následující zápasy Mueller dostával větší prostor na ledě a v nastoleném tempu zdaleka nepolevoval. Dostával se dokonce do několika slibných střeleckých příležitostí, střelecké štěstí však stále ne a ne přijít. Bylo v podstatě otázkou času, kdy se Peterovi podaří střeleckou smůlu protrhnout. Ona chvíle přišla v posledním domácím utkání proti „Panterům“, kdy se Mueller významnou měrou zasloužil o konečný zisk dvou bodů pro Avs. Prvním gólem po skoro dvou letech srovnával na 1.1. Po tomto gólu se vztyčenými pažemi v radostném a zároveň ulevujícím gestu vzhlédl ke stropu Pepsi Center a poděkoval pohledem „tomu nahoře“, že se podobného okamžiku konečně dočkal.
Tím ale jeho galapředstavení neskončilo. Přidal také druhý gól, který byl přímo výstavní. Krásnou střelou z voleje propálil v přesilovce jinak skvěle chytajícího Jose Theodora. Přesně takovéto góly si všichni pamatujeme ze začátku jeho působení u Avalanche a přesně ty, nejen nám, tak strašně chyběly. Aby toho nebylo málo, připsal si ještě bod za asistenci na velmi důležitý vyrovnávací gól Paula Stastneho. Avs pak v prodloužení díky trefě Ryana O’Reillyho dotáhli zápas do vítězného konce a o jméně první hvězdy utkání nebylo pochyb.
„Je to neskutečný boj dostat se zpátky tam, kde teď jsem. Nikomu bych tohle v životě nepřál,“ říkal po utkání Mueller USA Today. „Nemůžu vám ani říct, co to pro mě znamená. Cítím se dobře, trochu unaveně, ale na ledě to bylo skvělé.“ Na otázku ohledně období, které by teď jistě nejraději hodil za hlavu a zapomněl na něj, odpověděl: „Netrénujete, nevidíte se se spoluhráči – jako byste ani nebyli součástí týmu. Ale teď, když jsem v tom každý den, účastním se všeho kolem, to je prostě úžasný pocit. A po dlouhé době.“ V šatně po utkání a po odchodu většiny novinářů se pak spokojený Mueller stihl i pokřižovat.
Zdá se, že problémů spojených s otřesem mozku se Mueller prozatím naprosto zbavil a může dávat hokeji opět 100%. Na ledě si porozuměl se stále se zlepšujícím Stastnym a ofenzivní formace Avs dostala pořádnou vzpruhu, kterou tolik potřebovala. Vše by se ještě mělo umocnit s návratem Duchena. Vypadá to poměrně optimisticky a nám nezbývá než doufat, že se Muellerovi potíže již nevrátí a že se mu nepřihodí nějaký nepěkný otřes mozku způsobujíc incident.
Jakub Klos, Czech Republic, klos@eurolanche.com
20/01/2012 - 08:00
