Eurolanche

Názor: Stále to samé

Na úvod tohoto článku bych rád napsal, že reprezentuje pouze názor jeho autora a v žádném případě nezastává myšlenky celé organizace Eurolanche. Rád bych vám všem znechuceným fanouškům Colorada sdělil pravdu, kterou asi všichni vidí a v klubu se ji bojí přiznat či řešit.

Kritické články vůči Avalanche, které by se zaobíraly jen zásadními nedostatky, by vystačily na celou dlouhou sérii, ale myslím, že nikdo takové čtení nemá rád. Názor na celou situaci si tedy rozhodně udělejte sami, jde přece o věc subjektivní a já rozhodně nemíním komukoli svůj pohled vnucovat. Každopádně scénář u Avs a následná reakce na něj z řad fanoušků či médií alespoň mě připomíná utrpení při žvýkačce, kterou už máte v puse tři hodiny. Neustálé pohyby čelisti vám přijdou otravné, chuť se jaksi ztratí a jediné, na co máte pomyšlení, je podivnou hmotu ze své pusy vyplivnout.

Tak nějak to momentálně, respektive v posledních několika letech, probíhá i v případě Lavin. Otravné je lamentování nad zpackanými sezónami, které se rok co rok opakují s téměř stejným scénářem. Chuť, která naběhne na počátku sezóny, je po ani ne dvaceti utkáních vtahu a je těžké nevzdat se fandění svému „oblíbenému“ klubu. Jenže jak můžete s podobným týmem vydržet, prožít vášnivé chvilky plné emocí a radosti, když jedinou radost zařizují volby v draftu na těch nejvyšších příčkách? A přece pro emoce se hokej hraje a pro ně se také fandí. Nebo už je vše jen otázka peněz?

Všichni hráči, trenéři i manažeři, kteří jsou nějak s NHL spojení, hovoří o tom, jakou obrovskou poctou je nad hlavu vyzdvihnout Stanleyův pohár. Mluví se také o tom, jak je liga vyrovnaná a nikdy nevíte, kdo vyhraje. Upřímně, byli bychom optimističtí, kdybychom řekli, že šanci na cenou trofej má 20 celků z ligy. A Colorado by i tak patřilo k deseti odepsaným, přesně jak to hlásaly předsezónní předpoklady, kterým vzhledem k úžasné přípravě téměř nikdo z podporovatelů Avs nevěřil. Že se překvapení dějí, to nevyvracím, ale „neudělat“ čas od času překvapení v 82 zápasech a mezi 30 týmy by bylo překvapení samo o sobě.

Jestli se Colorado tvářilo jako tým mířící k přestavbě a lepším zítřkům, pak to byla dobrá maska. Po mnoha letech utrpení je ale třeba přiznat, že realita poukazuje na jiný fakt. Avalanche jsou zdevastovanou a nemocnou organizací, která musí nádor hledat hluboko uvnitř. A měla by začít co nejdřív, pokud už nebude pozdě.