Motivace psát
BLOG: Jaká je současná situace redaktorů píšících o Avs? Hádejte sami, předpokládám, že vám bude stačit jediný pokus. Povím vám na rovinu, není to jednoduché. Současné výkony Colorada Avalanche a předpokládaný vývoj celé následující sezóny (a možná i následujících sezón) neuspokojuje téměř nikoho. Všichni ti, kteří se nějak kolem Lavin točí, jsou naprosto frustrovaní, odevzdaní a bez zájmu. Redaktoři samozřejmě nejsou výjimkou, zkrátka si nemůžete mazat kolem huby med, když není k dispozici ani obyčejný cukr.
Jakákoli pozitivní zpráva, která se týká organizace Avs – ano, slovo organizace je v tomto spojení velmi důležité – vlastně téměř nikdy nepřichází od hlavního týmu. Když už nějaká přijde, většinou jde o charitativní nebo marketingovou akci s chvályhodnou myšlenkou. Jenže v Denveru má sídlit hokejový tým. Nechceme tyto v dnešní době již málo vídané aktivity, kdy už si každý hospodaří jen na svém písečku, rozhodně zahazovat, ale nemělo by se o nich psát v pozitivním smyslu častěji než o výkonech mužstva.
To už se rovnou Avalanche mohou rozpadnout a ze zbylých financí založit vskutku štědrou charitativní společnost, která bude rozdávat zbylé plyšáky s maskotem a figurky hráčů, kteří snad kdysi uměli hrát hokej. Ti, jenž Colorado sledují posledních pět let, považují však tato prohlášení spíš za báje či legendy. Své hráče dobře hrát prakticky neviděli.
Články o takovéto zdechlině a rozhodně žádné lavině se nepíšou jednoduše. Kdyby se psaly, tento blog vůbec není potřeba zveřejňovat. Nás redaktory také nebaví neustále kritizovat hlavní tým, vyzdvihávat zatím bezejmenné prospekty nominované na WJC (vždyť koho jiného) a charitativní akce, které by se mezi témata na články u úspěšného týmu vůbec nedostaly, jelikož by neměly dostatečný prostor ke zveřejnění.
Dnes jsem chtěl vstávat na třetí hodinu ranní, že dám našim La…Zdechlinám po měsíci bez sledování jejich hry další šanci. Nakonec jsem byl docela rád, že mě definitivně probudil asi až pátý odložený budík kolem čtvrté. Pohled na skóre 0:3 po první periodě nevypadal příznivě. V takové chvíli máte tendenci zápas buďto vypnout nebo ho dokoukat jako nezaujatý divák a vidět krásný hokej v podání soupeře.
Pak se ale díváte nějaké dvě minutky a napadne vás otázka: „A o čem vlastně budu příště psát?“ Odpověď ale nepřichází, a tak píšete o čem už psát nechcete, doufáte, že nebudete muset. Ovšem stejně to budete dělat dál. Nemáte moc na výběr, na rozdíl od hráčů a vedení, které stále jen něco slibuje – bez výsledku. Od nás se žádných naivních slibů nedočkáte, pravda je ale krutá.
Patrik Czepiec, Czech Republic, czepiec@eurolanche.com
23/12/2016 - 11:00
