Eurolanche

Psychická stránka věci

Čím víc upadá organizace Avalanche níž a tým okupuje jen ty nejspodnější příčky tabulky celé NHL, tím víc přemýšlím nad tím, jak moc hraje v této situaci svou roli psychika hráčů. Můžu vám z vlastní zkušenosti florbalového brankáře říct, že není nic horšího, než když celek prohraje nějakých 5 zápasů v řadě. Dostat se na vítěznou vlnu po dobu celé zbývající sezóny je pak prakticky nemožné.

Můžete se zkrátka snažit o sto šest, ale vaše bojovnost přichází vniveč. Jednoduše bojujete na 120 %, jak se říká, pak ale uděláte malou chybičku a vaše psychika je znovu tatam. Přestanete si věřit, konkrétně v brance děláte zbytečné pohyby navíc, odkrýváte prostor střelcům, nevěříte si na střely z větších vzdáleností a dostáváte další a další nálože.

Letos jsem opět na vlastní kůži poznal pravý opak. Nebál jsem se přestoupit k lepšímu týmu, byť mé výkony ve zpackané sezóně se podobaly těm současným coloradským. Nebral jsem je příliš v potaz, celý tým byl tehdy zdecimovaný. Narazil jsem na novou skvělou partu, která dokáže v každém zápase urvat bod, v mančaftu panuje pohoda, porážky nikdo nijak zvlášť neřeší a hází je za hlavu. Florbal si užíváme a rozhodně to pro nás není žádný kýč.

Stačí si vzpomenout, kolik týmových sezení jsem absolvoval v loňské sezóně, kdy se nedařilo. Rozebíral se každý sebemenší detail, trenéři se snažili tým jakkoli nakopnout, ale ani tresty ani odměny, nic nepomáhalo situaci vylepšit. Spíš to postupem času všechny hráče ubíjelo. Letos takové sezení zatím nebylo potřeba.

Myslím si, že podobných setkání s trenéry mají Avalanche na svém kontě za současný ročník desítky. Kolik jich bylo v součtu za posledních pár let, to už by asi nikdo nespočetl. Jádro týmu, které je neměnné, tak zůstává rok, co rok psychicky zdecimované a jakmile nastane krátká série porážek, něco v hlavách hráčů se vrátí v čase na zpět a pokračuje ta samá písnička. 

Súvisiace články

Cody McLeod chce odísť z Colorada

Co si měli Avs nadělit?

Motivace psát